Malý vodní slovníček

Tento malý informativní slovníček si v žádném případě neklade za cíl vysvětlit všechny detaily a záhady, které lze nalézt v laboratorních rozborech akreditovaných laboratoří. Jeho cílem je přiblížení základních pojmů lidem, kteří nevědí a tápou (stejně jako autoři).
Informace zde uvedené pocházejí mimo jiné z rozsáhlého článku "Opravdu víte co pijete", který vyšel v časopise TEST 10/2009.

Tvrdá versus měkká voda - čím více obsahuje voda hořčíku a vápníku tím je tvrdší a je to příznivější pro lidské tělo, čím měkčí tím hůře pro tělo, zejména pro srdce a tepny, tvrdost vody není samozřejmě příznivá do nekonečna, příliš tvrdá voda zase zatěžuje tělo minerálními látkami

Vápník a hořčík - ideální množství je 40-80 mg vápníku a 20-30 mg hořčíku v jednom litru vody

Železo a mangan - tvoří sice nezbytnou součást organismu, ale nic se nemá přehánět, norma stanoví max. 200 mikrogramů na 1 litr

Organotrofní bakterie - vody jsou jejich přirozeným biotopem, v podzemních vodách se vyskytují zřídka, jejich odumíráním a metabolickou činností dochází ve vodě k potenciálnímu vzniku toxických látek, které mohou způsobovat nevolnost a nepříznivě ovlivňují chuť vody, odborníci dodnes přesně neví zda jejich vysoké počty ve vodě jsou zdraví nebezpečné, stanovují se jako počty kolonií kultivované při 22 až 36 stupních Celsia, v porovnání s indikátory fekálního znečištění se považují za méně hygienicky významné

Enterokok - patří do skupiny streptokoků a jsou indikátorem hygienicky závadné vody, vyskytují se ve fekáliích teplokrevných živočichů ale i např. v rozkládající se vegetaci

Escherichia coli - nejdůležitější zástupce střevní mikroflóry, který je nutný pro správné trávení, jeho přítomnost ve vodě je však nežádoucí a je známkou fekálního znečištění

Koliformní bakterie - výskyt ve vodě bohaté na živiny, rozkládající se vegetaci a fekáliích teplokrevných živočichů (včetně člověka), její přítomnost ve vodě je silně nežádoucí

Pseudomonas aeruginosa - patogenní bakterie vyvolávající infekci při snížené odolnosti organismu

Sodík - jeho zdrojem je především kuchyňská sůl a většina lidí konzumuje denně dávku mnohonásobně vyšší než je doporučená denní dávka 500 mg

Fluoridy - pokud voda obsahuje koncentraci kolem 1 mg/l, mohou způsobit skvrnitost zubů, při vyšší koncetraci od 3 do 6 mg/l může dojít k mnohem vážnějším zdravotním komplikacím tzv. kostní fluóře

Těžké kovy a toxické prvky - do této skupiny patří olovo, kadmium, nikl, arsen, rtuť, stříbro, měď, berylium, baryum, každý tento prvek má při rozborech vody stanovenu maximální mez, která nesmí být překročena.

Dusičnany, dusitany - ve vodě se objevovaly odjaktěživa, neboť souvisejí s koloběhem dusíku v přírodě. Významu tyto látky nabraly až v době masivního nasazení dusíkatých hnojit v zemědělství. Zdravotním rizikem jsou zejména dusitany, na které se dusičnany rozkládají v zažívacím traktu. Vše je poté dokonáno příjmem aminů (potrava, léky, cigarety), které tvoří druhou složku k dusitanům, která je nutná ke vzniku nitrosaminů. Ty údajně vedou ke vzniku nádorových onemocnění, což byla zatím prokázáno na zvířatech.
Největší nebezpečí představují dusitany pro kojence do 3 měsíců věku. Norma pro pitnou vodu je u dusičnanů 10mg/l pro kojeneckou vodu, 25mg/l pro pramenitou vodu a 50mg/l pro balenou a pitnou vodu.

Benzo(a)pyren - polycyklické aromatické uhlovodíky jsou skupinou do které patří přes 100 sloučenin, hlavní z nich benzo(a)pyren má prokázané karcinogenní účinky, významným zdrojem těchto látek je průmysl, spalovací motory a lokální topeniště. Tyto uhlovodíky se silně váží na sedimenty ve vodě a proto patří mezi hlídané ukazatele kvality vody.

Máte nějaký pojem, který vám tu chybí? Není nic jednoduššího než nám jej zaslat, skrze kontaktní formulář.